Krátkozrakost, nebo-li myopie, je refrakční vadou, při níž jsou viděné předměty v dálce optickým systémem oka zobrazovány chybně před sítnici a tudíž je vnímáme rozostřeně. Rozmazané vidění do dálky je také hlavním symptomem krátkozrakosti, naopak vidění do blízka může zůstat (podle stupně vady) ostré.

Krátkozraké oko

Optický systém u krátkozrakého oka není schopen fokusace obrazu předmětů z dálky na sítnici. Ostrý obraz se vytváří ještě před sítnicí a na ni již dopadá dle stupně vady více či méně rozostřený.

Proč a jak krátkozrakost vzniká?

Naprostá většina krátkozrakostí spadá do skupiny tzv. osových (axiálních) vad. Jednoduše řečeno, oko naroste do větší velikosti než je potřeba a ačkoliv jsou dioptrické hodnoty rohovky a čočky normální, obraz vzniká před sítnicí a je vnímán rozostřeně.

Menší skupina krátkozrakostí vzniká z důvodu příliš vysoké optické mohutnosti optického systému oka (rohovky, čočky a vnitřních prostředí oka). Při průchodu světla optickou soustavou oka jsou tak paprsky lomeny více než je potřeba a obraz se vytváří před sítnicí. Takové případy označujeme jako krátkozrakost refrakční. Tu lze ještě členit na křivkovou (na vině je přílišné zakřivení optických ploch rohovky nebo čočky) a indexovou (problém je v odlišné optické hustotě refrakčních médií - komorové vody, čočky a sklivce - v oku).

Krátkozrakost, ať už trvalá, nebo dočasná (tranzitorní), může být v menší míře způsobena i různými patologickými stavy a to nejen na oku, ale i v rámci celého organismu. Lze ji pozorovat v souvislosti s některými úrazy oka, kdy dochází k deformaci bulbu, celkovými onemocněními (cukrovka, onemocnění štítné žlázy) a patologiemi na oku (keratokonus, šedý zákal,...), případně s různými vývojovými anomáliemi (nedonošené, předčasně narozené děti, vrozené poruchy funkce bělimy, apod.)

Keratokonus

Jednou z možných patologických příčin rozvoje krátkozrakosti je keratokonus, tedy nadměrné vyklenutí centrální části rohovky spojené s jejím protenčením. Jedná se o závažný stav, který je nutné léčit. Objevuje se převážně v období dospívání. Zde pohled shora.

Výše zmiňované příčiny krátkozrakosti se mohou nejrůznějším způsobem kombinovat. Z pohledu optického či optometrického je ve všech případech nejmarkantnějším příznakem rozostřené vidění do dálky.

Pokud si odmyslíme posledně zmiňovanou skupinu krátkozrakostí, spojených s dalším onemocněním, jedná se v drtivé většině případů o určitou "nedokonalost" ve stavbě optického systému oka, které je osově příliš dlouhé nebo má více zakřivenou rohovku nebo čočku. Tyto odchylky od "normálu" jsou zpravidla dané geneticky a nelze je žádným běžným způsobem ovlivnit. Významnou roli tedy hraje dědičnost. Stejně, jako je pravděpodobné, že se dvěma vysokým rodičům narodí potomek s dispozicemi k vyššímu tělesnému vzrůstu, lze očekávat, že i dítě krátkozrakých rodičů bude mít genetický potenciál k rozvoji krátkozrakosti. Toto obecně platí i o ostatních refrakčních vadách oka (dalekozrakosti a astigmatizmu).

Kdy se krátkozrakost začíná objevovat?

Jen velmi malé procento dětí se s krátkozrakostí již narodí. Jsou to většinou děti předčasně narozené nebo trpící některými syndromy, očními a multiorgánovými postiženími. V těchto případech může být hodnota krátkozrakosti poměrně vysoká a v další prognóze se očekává spíše její zvyšování, než naopak.

Většina případů krátkozrakosti se začíná projevovat v dětství a dospívání, což souvisí s růstem těla. Stejně, jako roste celý organismus, roste i oko. Nejprve rychleji, ve školním věku je již pomalejší a po ukončení růstu těla by i velikost oka měla zůstat ustálená. V optimálním případě se předozadní délka oka zvětšuje tak, aby přesně odpovídala dioptrickým hodnotám jeho optického systému. Může se stát, že však oko mírně "přeroste" ideální hodnoty a stane se krátkozrakým. Vzhledem k tomu, že růst oka může pokračovat i o něco déle, než růst zbytku těla, lze očekávat ukončení vývoje krátkozrakosti a její stabilizaci přibližně mezi 21. až 24. rokem věku. Tyto formy krátkozrakosti jsou fyziologickou odchylkou od "normálního" stavu a nelze je označovat za onemocnění. Přitom rozdíl v předozadní délce oka nemusí být nijak výrazný, už 1 mm navíc představuje 3 dioptrie refrakční vady!

V období po ukončení růstu oka zůstávají hodnoty krátkozrakosti stabilní. Ve stáří pak mohou krátkozrakost vyvolat nebo ovlivnit další patologické jevy spojené s věkem, jako je například šedý zákal.

Krátkozrakost a její korekce brýlemi nebo kontaktními čočkami

Jako u všech ostatních refrakčních vad u nás ctíme zásadu individuálního přístupu. Každý člověk má své specifické vnímání okolního světa a rovněž tak je i citlivý na svou refrakční vadu a její korekci. Principielně však vycházíme z následujících faktů, které přispívají k optimálnímu využití potenciálu Vašeho zraku.

Pokud je to možné, pro korekci krátkozrakosti vždy používáme plnou hodnotu naměřené refrakční vady. Jen ta umožní dosažení nejlepší zrakové ostrosti a perfektnímu využití plné rozlišovací schopnosti Vašeho oka. Všechny ostatní varianty podkorigování krátkozrakosti mohou vést nanejvýš k vidění do jisté míry zlepšenému, které však nikdy nebude zcela ostré. Krátkozraký člověk není schopen si sám svou aktivitou vykompenzovat svou vadu, snad vyjma mhouření očí (navozování tzv. stenopeického vidění), což však dlouhodoběji může vést k různým tikům v obličeji, tvorbě vrásků, apod. Potíže se někdy vyskytují v případech osob, které měly svou oční vadu dlouhodobě nekorigovanou nebo podkorigovanou a jejichž zvykání si na plnou korekční hodnotu může být delší a v případě citlivějších jedinců provázené různými nepříjemnými pocity (houpání, plavání obrazu, deformace ve vnímání prostoru, apod.). I z tohoto důvodu upřednostňujeme plnou korekci již od dětství, kdy je návyk díky "pružnosti" dětského mozku podstatně kratší a snazší.

Co se režimu nošení korekce týče, závisí vždy jen na uživateli samotném, zda ji používat bude, nebo nebude. Jediným důsledkem nenošení korekce pro krátkozraké oko je neostré vidění se všemi následky, které z toho vyplývají (od neschopnosti rozeznat známé osoby na ulici po rizikové chování v silničním provozu vlivem snížené zrakové ostrosti). Je tedy na každém, aby učinil zodpovědné rozhodnutí, zda brýle nebo kontaktní čočky bude nosit příležitostně, trvale, nebo vůbec. Z optometrického hlediska však našim krátkozrakým klientům doporučujeme korekci využívat co nejvíce, neboť u správně korigovaného oka zůstává při změně pohledových vzdáleností zachován fyziologický poměr míry akomodace (tj. zaostření oka do blízka) s konvergencí (tj. pohybem obou očí k nosu) tak, aby mohly být sledované objekty viděny jednoduše bez zvýšené dodatečné námahy. Pokud však krátkozraký své brýle např. při práci do blízka odkládá (nebo není-li korigován vůbec), může docházet k pozvolnému narušování obvyklého poměru akomodace a konvergence a vést tak k budoucím potížím např. při změně způsobu korekce (přechod z brýlí na kontaktní čočky) nebo režimu jejího užívání.

Několik nejčastějších mýtů, omylů a polopravd o krátkozrakosti

  • Není pravda, že se nošením brýlí krátkozrakost zhoršuje. Krátkozrakost je skutečně v drtivé většině případů způsobena chybným nastavením "fyzikálních" parametrů optického systému oka (délka, dioptrická síla, hustota vnitřních prostředí). Mívá své genetické zakotvení, podle kterého se také vyvíjí a to nezávisle na okolním prostředí. Nošením nebo nenošením brýlí nemůžeme tento vývoj ovlivnit, jinými slovy krátkozraké oko se nezačne zmenšovat nebo ztrácet svou optickou mohutnost, protože přestaneme nosit brýle. Tento mýtus pravděpodobně vznikl v souvislosti s nejčastějšími počátky a nejrychlejším rozvojem krátkozrakosti v období školního věku, kdy děti k úspěšnému zvládnutí požadavků ve škole potřebují brýle intenzivně využívat, přičemž refrakční vada vlivem růstu organismu a tím pádem i oka dále progreduje. Je dobré mít na paměti, že tento vývoj nenošení brýlí nezastaví, ba ani neovlivní. Jediné, čeho tak můžeme dosáhnout odkládáním brýlí je neostré vidění a zhoršený prospěch ve škole, "neohrabanost" při sportu a posměch okolí!
  • Není pravda, že práce na počítači "kazí zrak". Strašíte-li svého potomka, že si vysedáváním u počítače nebo dlouhým čtením knih "zkazí oči", není to tak úplně pravda. Rozvoj krátkozrakosti (který je laicky označován za "zkažení zraku do dálky") je skutečně ve většině případů dán geneticky již z prenatálního období (viz výše) a okolní prostředí jej ovlivní jen stěží. Je sice pravda, že mírná krátkozrakost představuje určitou evoluční adaptaci pro práci do blízka a v populacích starých kulturních národů, které začaly prací do blízka - čtením a psaním - trávit více času již před tisíci let (např. Číňané, Japonci) se vyskytuje ve větší míře, než u národů přírodních (např. afričtí či australští domorodci), jedná se nicméně o trend v rámci fylogeneze (v dobách, kdy neexistovala žádná korekce zraku do blízka)  a nikoliv života jednoho jedince. Práce na počítači nebo dlouhodobé čtení však může vyvolat přechodnou únavu zraku, které lze předcházet správným režimem činnosti. Dávejte si po dvaceti minutách práce několikavteřinouvou pauzu, během níž se snažte dívat do dálky. Uvolníte tak akomodačnímu vypětí Vašich očí. Během nepřetržité, vysilující práce do blízka totiž může dojít ke křeči akomodace (spazmus ciliárního svalu, jenž zajišťuje zaostření do blízka prostřednictvím změn zakřivení oční čočky), kdy oko zůstává trvale zaostřené do blízka, což připomíná skutečnou krátkozrakost. Tento stav navíc může být provázen úpornými bolestmi očí a hlavy.
  • Není pravda, že krátkozrakost lze (vy)léčit. Krátkozrakost je v naprosté většině případů fyziologická odchylka od ideálního stavu a nepředstavuje žádnou nemoc. Její příčinu, tzn. genetické vlohy a nesprávný poměr jednotlivých parametrů oka, nejsme schopni běžnou cestou léčit (i když poslední výzkumy na poli oftalmologie přinášejí zjištění, že určité látky jsou schopné do jisté míry regulovat např. růst oka a tím ovládat jeho výslednou refrakci). V současnosti se snažíme o eliminaci následků krátkozrakosti, tj. správnou korekci brýlemi nebo kontaktními čočkami. Rovněž refrakční chirurgie, čili laserové zákroky na rohovce nebo implantace nitroočních čoček, většinou řeší pouze optimalizaci zrakového systému úpravou jiných parametrů oka tak, aby se ve výsledku "chovalo", jako by bylo bez vady. Je-li však vada dána dědičně, její genetický základ zůstává nedotčen. Jinak je tomu pochopitelně u krátkozrakostí, které jsou primárně dané onemocněním, např. šedým zákalem, keratokonem, hyperglykémií při cukrovce apod. Léčbou základního onemocnění v těchto případech jsme mnohdy schopni odstranit i přidruženou krátkozrakost.